Něžný duší příteli...

Je to síla vichřice i jemný vánek. Spalující oheň i pramínek vody. Je vůní růží i něžná holubice. Je to lžička, která má za úkol rozmíchat v hrnku čaje (nás věřících) ten sladký cukr a med (to dobro v nás). Je to láska mezi Otcem a Synem. 

S dětmi v náboženství jsme si o něm trochu povídali. Vyrobili jsme si vlastní holubičky, naučili se trochu cizích řečí a zkoušeli, co létá a co ne.  

A tak...

Přijď, ó Duchu přesvatý, rač paprsek bohatý světla svého v nás vylít. Přijdi, Otče nebohých, dárce darů přemnohých,rač nám mysli osvítit.

Božský Utěšiteli, něžný duší příteli, rač nás mile zotavit. V práci libý pokoji, smiřiteli v rozbroji, rač nás v pláči utišit.

Světlo duši blažící, srdce v tebe věřící rač milostně naplnit. Člověk bez tvé pomoci slábne a je bez moci, vše mu může uškodit.

Viny z duší našich smaž a vyprahlá srdce svlaž, raněné rač vyhojit. Srovnej, co je zkřivené, zahřej, co je studené, a nedej nám zabloudit.

Rač nás, v tebe věřící, vroucně tebe prosící, dary sedmi podělit. Uděl v ctnosti prospěchu,v smrti dodej útěchu a dej v radost věčnou vjít. 

Luh