Jsme divadlem pro Anděly?

Pokaždé, když se začtu do jakékoliv knihy Tomáše Halíka, prožívám stejný pocit. Ohromuje mne, jak jsou jeho myšlenky jasně formulované a pro mne srozumitelné a jak si v duchu často opakuji: ...no to je přesné. Musím se přiznat, že Tomáš Halík je můj oblíbený spisovatel. Malinko mě to může stavět do pozice nekritického fanouška a odrazovat od čtení knih od jiných autorů, ale ruku na srdce, každý dobrý čtenář měl nebo má svého favorita na kterého nedá "dopustit" a jehož dílo přijímá téměř bez výhrad.

Kniha "Divadlo pro anděly" pokračuje ve vysvětlování Halíkových životních postojů, jeho filozofie, teologie a především chápání víry a jejího významu v lidském životě. Halík je svým dosavadním literárním dílem(např. Vzdáleným nablízku, Oslovit Zachea), a touto knihou si myslím zcela prokazatelně, zaměřen na budování cesty k dialogu mezi vírou a ne-vírou. Ne-víra není v jeho podání nutně u nevěřícího zavržení možnosti Boží existence, ale spíše ji vnímá u této skupiny lidí jako "...neschopnost najít způsob, jak přijmout Boha..." 

Ke své potřebě vést trpělivý a klidný dialog mezi vírou a ne-vírou, říká: ..."To co mne k dialogu motivuje, je pohled na svět kolem nás. Hrozím se zpupnosti víry ignorující hlas kritického rozumu, stejně jako zpupnosti sekulárního rozumu pohrdajícího duchovním a mravním poselstvím víry."...(str. 31)

Vydalo: Nakladatelství Lidové Noviny, 2010

(Jon)